Naše morče
Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z morčete divokého (Cavia aperea) a pravděpodobně ještě dvou dalších druhů. Ještě dávno předtím, než dobyli Španělé Jižní Ameriku, chovali morčata pro maso a kožešinu Čimúové a Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile 1000 – 500 let před naším letopočtem, k čemuž slouží v některých jihoamerických zemích dodnes...
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Třída: Savci (Mammalia)
Řád: Hlodavci (Rodentia)
Podřád: Dikobrazočelistní (Histricognathi)
Čeleď: Morčatovití (Caviidae)
Rod: Morče (Cavia)
Druh: Morče divoké (C. aperea)
Poddruh: Morče domácí
Morčata se používala také jako obětní zvířata, kněží z jejích vnitřností věštili budoucnost a ukládali je jako obětinu do hrobů zemřelých. Svědectvím těchto událostí jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již tehdy se vyskytovaly pestré barevné rázy, například červené, hnědé, černé nebo dvoubarevné.. Avšak výzkumy naznačují, že černá morčata byla (nejspíše z pověrčivosti) hned po narození usmrcována.
V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof Kolumbus . Na konci šestnáctého století byla morčata dovezena do Evropy holandskými mořeplavci z Jižní Ameriky, pro maso se v Evropě morčata nevyužívala, většina se dostala do laboratoří, anebo se později stala oblíbeným domácím zvířetem pro děti. I předtím byla však morčata v Evropě známa a již v roce 1533 je popsal v „Knize zvířat“ švýcarský biolog Conrad Bessner, zakladatel botanické zahrady Univerzity v Curychu. Jeho popis morčat se téměř shoduje s morčaty současnými. Teprve v 19. století začali lidé morčata chovat jako domácí mazlíčky, především v Anglii. V té době byla ovšem luxusem, mohli si je dovolit jen bohatí. Morčata jsou v současnosti nejčastěji chovanými hlodavci. Spektrum barev, v nichž se vyskytují, je stále širší. V průběhu doby se objevily i různé struktury a délky srsti.
Autor: Eva Blažková
Editor: PS